Vibe coding je jako stavba domu. Vy popíšete vzhled a funkčnost, konstrukci a vlastní stavbu udělá AI
Popsat, jak má dům vypadat zvenku i uvnitř, umí skoro každý. O tom, jestli se v něm bude dát dobře a bezpečně bydlet, ale rozhodují věci jako nosné zdi, rozvody, druh topení nebo umístění kritických prvků - a to už v zadání uvádí málokdo.
Vibe coding znamená psát program, aniž byste programování uměli - řeknete AI, co chcete, a ona to napíše. První článek série řešil, kdy je to bezpečné a kdy ne. Tento odpovídá na otázku, která se objevuje hned potom: jak poznám, jestli to, co mi vzniklo pod rukama, je pořádná věc, nebo jestli tak jen vypadá?
Nejlepší přirovnání je stavba domu. Ne proto, že by to znělo hezky, ale protože zadání pro dům a zadání pro aplikaci mají tytéž tři vrstvy - a lidé v obou případech obvykle popíšou tytéž dvě a na tu třetí zapomenou.
Co umí popsat skoro každý
Jak to má vypadat zvenku. Dvě patra, sedlová střecha, tolik a tolik oken, omítka do béžova. Tady váhá málokdo - domů jsme viděli tisíce a víme, co se nám líbí.
Jak to má vypadat zevnitř. Čtyři pokoje, kuchyň propojená s obývacím, ložnice na východ, koupelna u dětského pokoje. I to zvládne většina lidí, kteří někde bydleli.
V aplikaci to jsou dvě věci, se kterými si laik poradí stejně dobře jako u toho domu: co má umět (evidovat zakázky, poslat přehled mailem, spočítat DPH) a jak to má vypadat na obrazovce (tady seznam, tady tlačítko, tady se to vytiskne). V zadání pro AI tyto dvě vrstvy obvykle sedí - popíšete je přirozeně a AI podle nich staví.
Potíž není v tom, co v zadání je.
Potíž je v tom, co v něm většinou chybí.
Co v zadání většinou chybí
Zkuste si tu stavbu představit dál. Kde jsou nosné zdi - tedy které se nesmí zbourat, protože na nich stojí patro nad nimi. Kudy vede voda, plyn, elektřina a kanalizace. Čím se bude topit - a kde na to musí být komín, kotel nebo přípojka. Kde stojí schodiště a proč zrovna tam. Jak se dostanete z jedné části domu do druhé, aniž byste museli přes ložnici.
Tomu všemu dohromady se dá říkat neviditelná kostra domu. Zvenku ji nevidíte, na půdorysu si jí většinou nevšimnete - a přitom rozhoduje o tom podstatném: jestli půjde jednou udělat průchod do zahrady, jestli se dá zrekonstruovat koupelna bez rozbití půlky domu a jestli vám při přívalovém dešti neteče do sklepa.
V aplikaci má ta neviditelná vrstva stejné části, jen jiná jména:
- Nosné zdi jsou rozhodnutí, na kterých stojí všechno ostatní - jak se ukládají data, co je jedna zakázka a co je položka v ní, co se nesmí změnit, protože by spadl zbytek.
- Rozvody jsou cesty, kudy tečou data: odkud přijdou, kde se uloží, kam odcházejí, kdo se k nim po cestě dostane a co se stane, když spadne spojení uprostřed.
- Schodiště a dveře rozhodují o něčem jiném: jestli se dá jedna část vyměnit, aniž by se rozbily ostatní. Jestli půjde vyměnit fakturační část za jinou, aniž by se toho evidence zakázek vůbec dotklo.
Hezká skořápka
Když třetí vrstva v zadání chybí, nestane se nic dramatického. AI ji nevynechá - ona si ji domyslí. Musí, jinak by zadání nesplnila. Jenže si ji obvykle domyslí tak, aby co nejrychleji vzniklo to, co jste popsali, protože to je většinou jediné, podle čeho ji hodnotíte.
Výsledkem bývá stavba, která je hezká zvenku, hezká uvnitř a k bydlení mizerná. V domě to poznáte podle toho, že se nedá pověsit skříňka, protože za sádrokartonem není nosná zeď. V aplikaci se to pozná takto:
- Nejde rozšířit. Přidání funkce, která by u pořádně postavené aplikace trvala odpoledne, tady znamená rozbít a znovu poskládat tři jiné věci.
- Oprava jednoho rozbije druhé. Části jsou navzájem propletené, takže se dá jen těžko odhadnout, co ještě zasáhnete. Skoro každá změna je loterie.
- Data se ztrácejí nebo množí. Dva lidé uloží záznam ve stejnou chvíli a jeden zmizí. Klidně to bude fungovat rok a projeví se to až ve chvíli, kdy vás bude víc.
- Časem neví nikdo, kde co je. Ani vy, ani AI po půl roce. Každá oprava pak začíná pátráním, které se platí znovu a znovu.
A hlavně: zvenku to většinou vypadá pořád stejně dobře. Aplikace se skořápkou i aplikace s nosnými zdmi dělají tutéž věc a na obrazovce bývají k nerozeznání. Rozdíl se ukáže až v den, kdy chcete něco změnit - nebo když se do systému opře víc lidí najednou.
Nemusíte být stavař
Tady je ta dobrá zpráva, protože jinak by celý článek říkal jen „nedělejte to".
Nemusíte umět natáhnout elektroinstalaci ani spočítat, jak silná má nosná zeď být. Nemusíte se stát programátorem - to je práce, kterou za vás AI opravdu udělá a udělá ji rychle. Ale musíte vědět, že tam ta nosná zeď je, kudy vede voda a proč se schodiště nedá dát kamkoli. Musíte se na to umět zeptat.
Rozdíl mezi tím, kdo si postaví skořápku, a tím, komu vznikne dům, není v tom, kolik toho umí naprogramovat. Je v tom, na co se zeptal, než nechal AI stavět.
Čtyři otázky, které tu třetí vrstvu vytáhnou na světlo. Položte je AI dřív, než napíšete první požadavek na vzhled:
- Jak to chceš postavit uvnitř a proč zrovna takto? Nechte si vysvětlit, jaké části vzniknou, kde se budou ukládat data a co je nosné rozhodnutí. Nepotřebujete tomu rozumět do hloubky - potřebujete to slyšet, protože co AI vysloví, to se dá zpochybnit. Co si nechá pro sebe, to zpochybnit nejde.
- Co se stane, když…? Když to použije deset lidí najednou. Když spadne internet uprostřed ukládání. Když někdo vloží místo čísla text. Když bude záznamů sto tisíc místo sta. Tyto otázky nevymýšlí programátor - vymýšlí je člověk, který zná svůj provoz. To jste vy.
- Co bude těžké změnit později? Odpověď na tuto otázku je seznam nosných zdí. Jakmile ho máte, víte, kde se vyplatí strávit o hodinu víc hned teď - a co je naopak kdykoli přestavitelná příčka.
- Podle jakých pravidel to stavíš? AI si pravidla domýšlet nemusí - dají se jí dodat. Buď si z odborné literatury necháte sestavit vlastní návod, kterým se má při stavbě řídit (v Claude Code se takovému trvalému návodu říká skill - třeba jak se správně navrhuje databáze nebo co má splňovat bezpečná webová aplikace), nebo si hotový seženete od někoho věrohodného. Ani jedno není stoprocentní záruka, že výsledek bude v pořádku. Je to ale rozdíl mezi stavbou podle pravidel a stavbou podle toho, co zrovna vyjde.
Máte už něco postaveného a nevíte, co to je? Požádejte AI, ať vám popíše, jak je aplikace uvnitř poskládaná, kudy tečou data a co se nesmí změnit. Přečtěte si to. Nemusíte rozumět každému pojmu - stačí, když poznáte, že tam něco chybí nebo že popis nesedí na to, jak váš provoz doopravdy vypadá. Svoji práci znáte líp než kdokoli jiný, a to je přesně ta znalost, kterou AI nemá.
Zbývá otázka, kterou za vás nezodpoví AI ani sebelepší podklad: jestli to vůbec máte stavět vy.
Jakmile jde skutečně o databázi lidí, o fakturaci, o mzdy nebo o cokoli, kde chyba stojí peníze nebo znamená problém se zákonem, raději stavbu svěřte někomu, kdo už takový systém stavěl. Ne proto, že byste to nedokázali popsat - ale protože takový člověk ví, jaké jsou minimální požadavky na obdobný systém, a chybějící kus pozná dřív, než se projeví.
Vibe coding vám neušetří přemýšlení o tom, co stavíte.
Ušetří vám samotné psaní programu - a to je pořád obrovský rozdíl oproti stavu, kdy jste bez programátora nezmohli nic.